Jak se dostat do cíle

Vítáme vás u pátého týdne Letní výzvy 2022, ve kterém se podíváme na to, jak se dostat do cíle naší závěrečné práce, tj. ponoříme se do otázek metodologie a vědeckých metod – našemu “Jak?”. Bohužel se na úrovni bakalářského nebo magisterského studia tomuto tématu tradičně věnuje málo prostoru. Nicméně, jak jsme už naznačili, i závěrečné práce jsou vědeckými pracemi a mají být realizovány za pomoci vědeckých metod a splňovat určité náležitosti. Pokud se dobře neorientujete ve vědeckých metodách nebo nevíte, jak napsat kapitolu Metodika, pojďte s námi do toho!

Upozorňujeme, že následující vklad je zjednodušen tak, aby splňoval cíle Letní výzvy – pomoct vám v problematice psaní závěrečných prací. Pokud však uvažujete o kariéře ve vědě nebo v R&D v soukromém sektoru, velmi doporučujeme pokročilejší studium metodologie vědy za pomoci odborné literatury. Některé zdroje (převážně v českém jazyce) najdete na seznamu zdrojů.

Obsah

• Cesta k vědě
• Metodologie, metody, metodika
• Vlastnosti metod
• Druhy výzkumů
• Kvanti vs. Kvali
• Obecné vědecké metody (bez kterých se neobejdete)
• Metodika v závěrečných pracích
• Materiály pro samostudium
• Zadání
• Seznam zdrojů

Cesta k vědě

Ve druhém týdnu jsme mluvili o cílech výzkumu. Říkali jsme, že si v rámci závěrečné práce stanovíme výzkumné otázky, které chceme zodpovědět, nebo výzkumné problémy, které chceme vyřešit. I v běžném nevědeckém životě řešíme otázky nebo problémy, jenže tam se často rozhodujeme velmi jednoduše, především pokud se nejedná o existenčně důležité aspekty života. Nebudeme třeba vysvětlovat příbuzným, na základě jakých kritérií, s jakými váhami a na jakém rozhodovacím principu jsme si zvolili restauraci pro rodinnou oslavu. Jenže vědecké bádání, na rozdíl od každodenních činností, je založeno na novosti, originalitě a racionalitě. Racionalita je přitom zajištěna využitím speciálních nástrojů – vědeckých metod. Když to tak zjednodušíme, metody jsou našimi dopravními prostředky s určitými předem známými vlastnostmi, pomocí kterých se snažíme dosáhnout cíle.

Čím se však liší vědecká činnost? Co nám říká, že tady byly uplatněny vědecké metody? Vědecká činnost je systematická. Jde o organizovaný proces shromažďování údajů, kritickou analýzu, syntézu a zvyšování znalostí celé společnosti. Neprovádíme totiž operace náhodně, chaoticky, ale postupujeme podle určitých pravidel a s ohledem na tzv. perspektivu. Perspektiva je o tom, že objekty reálného světa, o které se zajímáme, si můžeme představit jako složité systémy, které nejsme schopni uchopit celé a vyčerpávajícím způsobem popsat v rámci závěrečné práce. Proto když si volíme cíl práce, výzkumné otázky nebo výzkumné problémy, omezujeme nejen objekt výzkumu, ale i perspektivu našeho pohledu na tento objekt. Tzn. určujeme co nás zajímá (jaké vztahy, vazby, vlastnosti) a co v rámci výzkumu opomineme. Tato perspektiva spolu s teoretickým zázemím (včetně filozofických, paradigmálních nebo metodologických předpokladů), na kterém stavíme náš výzkum, je nesmírně důležitá pro každého, kdo naši práci bude číst, hodnotit nebo ji používat jako zdroj vědeckých informací. Autor vědecké práce, totiž i vysokoškolské závěrečné práce, má být schopen vysvětlit, jaká je použita perspektiva, z čeho výzkum vychází, jak byla sbírána data, jakým způsobem byly dosaženy výsledky a v čem spočívají jejich limity.

Metodologie, metody, metodika

Abychom si dali do pořádku pojmy, se kterými pracujeme, vysvětlíme základní termíny a jejich souvislost s tím, co se týká závěrečné práce.

Metodologie vědy je jakoby nástavbou vědy nebo konkrétního vědního oboru a zabývá se otázkami budování vědy. Metodologie výzkumu je už vědní disciplína o plánování, organizaci a realizaci výzkumu. Zkoumá nejen vědecké metody, ale i postupy jak výzkum plánovat, využívat metody a provádět evaluaci výsledků. V závěrečné práci totiž nepíšeme metodologii, ale využíváme znalosti tohoto vědního oboru, například ve formátu vědeckých metod.

Metoda je směrem, konkrétním postupem řešení vědeckého úkolu, sběru a zpracování výzkumných dat, který nám pomáhá dosáhnout teoretického nebo praktického cíle. Je to ten náš dopravní prostředek, který má své vlastnosti, limity a požadavky na plánování (čas, zdroje) a pomocí kterého “ujedeme” určitý úsek naší cesty. Zpravidla v rámci závěrečné práce využíváme vícero metod, neboť máme více dílčích cílů a každý z těchto cílů vyžaduje svoje řešení otázky „Jak?”.

Metodika je již souborem více metod a postupů, které využíváme pro dosažení obecného hlavního cíle práce. Stejně se nazývá i kapitola závěrečné práce, kde je potřeba popsat jak jsme postupovali ve svém výzkumu. Můžeme si to jednoduše představit jako recept na koláč – každá jednotlivá operace (příprava surovin, těsta, kynutí, atd.) jsou jednotlivými metodami, když ten celý recept, výsledkem kterého pak bude hotový koláč, je metodika.

Vlastnosti metod

Když začínáme plánovat jaké metody v naší práci použít, je potřeba mít na mysli, že jednotlivé vědecké metody nejsou ve svých charakteristikách totožné. Některé z nich jsou obecné a využívají se napříč celou vědou, některé jsou tak specifické, že se vyvíjí pro řešení úzce zaměřeného konkrétního problému v konkrétním oboru. Je pravděpodobné, že každá metoda, se kterou v rámci bakalářské nebo diplomové práce budete pracovat, je popsána v odborné literatuře a existují jasné a srozumitelné postupy jejího uplatnění v praxi. Stejně tak má  každá metoda své požadavky na přípravu a realizaci, a to jak časové, tak i třeba požadavky na konkrétní zdroje (např. laboratorní přístroje). Každá metoda má i svá rizika a limity, o kterých je potřeba vědět, než vyrazíte „na cestu”. Pochopení těchto charakteristik a plánování toho, co v rámci práci budete dělat, vám velmi usnadní vaši cestu a zvýší pravděpodobnost úspěšného dokončení závěrečné práce.

Existují však dvě další vlastnosti metod, které na rozdíl od předchozích charakterizují metody jako vědecké. To jsou validita a reliabilita. Jsou pro nás velmi důležité, neboť vypovídají o vědeckém charakteru našeho výzkumu.

Validita říká, že pomocí konkrétní metody zjišťujeme skutečně to, co chceme. Možná to zní zvláštně, neboť jako výzkumníci víme co chceme. Avšak například nevhodná konstrukce otázek v dotazníku nám nedovolí sehnat validní data, protože naši respondenti nepochopí, co po nich chceme nebo třeba nenajdou potřebnou možnost v nabídnutých odpovědích.

Reliabilita je přesnost a spolehlivost metody jako výzkumného nástroje. Zjednodušeně si to můžeme představit tak, že například při opakování postupu měření určitého jevu (beze změn) dostaneme přibližně stejné výsledky (úroveň shody pak bude odpovídat tomu, jaká je reliabilita). Stejně jako fyzické nástroje, vědecké metody mají svoji úroveň přesnosti.

V praxi často nemůžeme úplně maximalizovat obě vlastnosti a naším cílem je najít metodu nebo souhrn metod, které jsou dostatečně validní a reliabilní. Proč je to důležité pro závěrečnou práci? Pokud vámi zvolená metoda nezaručuje dostatečnou validitu, tak nemůžeme tvrdit, že sehnaná data jsou opravdu vhodná pro odvození závěrů a splnění cíle práce (a ani vysoká reliabilita nám nepomůže). Pokud máme příliš nízkou reliabilitu, znamená to, že náš výzkum není replikovatelný a vzhledem k tomu, že při opakování nebudeme dostávat podobné výsledky, nebude ani dostatečně validní a může působit nespolehlivě.

Reliabilita se může lišit dle toho, jakou metodu používáme (pokud to děláme dobře a dle vědeckých postupů). Například reliabilita měření bude dána přesností nástroje, kterým měříme. V případě kvalitativního šetření metodou nestrukturovaného rozhovoru bude reliabilita sběru dat velmi nízká, ale pak můžeme mluvit o reliabilitě závěrů, které různí výzkumníci díky provedeným rozhovorům udělají. U validity je tato situace poněkud složitější, protože je validita prokázána v určitém kontextu a platná jenom pro shodný kontext a účel výzkumu. Existují způsoby testování validity, o kterých si můžete přečíst např. u Dismana (2011, str. 64-67).

Druhy výzkumů

Jak se možná domníváte nebo víte, existuje více druhů výzkumu (resp. přístupů k jejich roztřídění) a každý z nich využívá svého balíčku výzkumných metod. To, že už máte schválené zadání závěrečné práce a popsané cíle a, i když velmi stručně, metodiku, znamená, že jste si už zvolili konkrétní druh a směr výzkumu. V podstatě znění cíle, výzkumných otázek nebo výzkumných problémů by vám mohlo napovídat o tom, jaký typ výzkumu použít.

Možná, část z vás netuší, o co jde a jaký je v tom rozdíl. Velmi stručně popíšeme tuto klasifikaci. Zájemcům o podrobnosti pak doporučujeme odborné publikace v seznamu zdrojů.

Teoretický výzkum se zakládá na teorii, používají se v něm metody dedukce, analýzy a komparace. Pracujeme s různými pojmy, kategoriemi a konstrukty. Zpravidla se nevyužívají empirická data; nové znalosti a závěry se dělají na základě zkoumání existujících teorií. Empirický výzkum naopak pracuje s daty a informacemi o jevech, objektech, procesech získanými pomocí různých vědeckých metod. Využívá se zde indukce, pozorování, experiment a další empirické metody. Neznamená to však, že teorie je ponechána stranou. Je to o tom, že se pomocí získání nových zkušeností z reálného světa snažíme vysvětlit určité jevy.

Cílem základního výzkumu je rozvoj samotné vědy, proto se často nazývá primární nebo akademický. V tomto typu výzkumu tvoříme nové poznatky a teorie. Naopak aplikovaný výzkum řeší otázky, které mají bezprostřední praktický dopad, např. navržení nových výrobních postupů.

Akční výzkum je dobrým příkladem aplikovaného výzkumu, kde se snažíme vyřešit konkrétní praktický úkol. Dalším aplikovaným výzkumem je evaluační, cílem kterého je hodnocení a posouzení konkrétních programu, intervencí v praxi a odvození závěrů a doporučení. Strategicko-koncepční výzkum je sice teoretický, ale opírá se na poznatky z praxi a tvoří například podklady pro rozhodování a dlouhodobé plánování.

Účelovost výzkumu nám říká jaký přínos má mít naše práce a jaké jsou její výstupy. Deskriptivní neboli popisné výzkumy se zabývají otázkami „Jaké to je? Kolik toho je?” a popisují určité jevy, ale se většinou nezabývají příčinami jevů. Explorační výzkum se věnuje prozkoumání nového tématu, nalezení podstaty zkoumaného objektu a často jeho výsledky jsou hypotetická tvrzení, ověřením a rozvinutím kterých se zabývají v dílčích studiích. V explanačním výzkumu odpovídáme na otázku „Proč objekt funguje určitým způsobem?”, hledáme vztahy, závislosti a snažíme se objasnit určitý jev co nejvíce vyčerpávajícím způsobem. Výzkum, který se zabývá predikcí, chce předpovídat nějaký fenomén nebo obecně prognózovat budoucnost na základě empirických poznatků.

Klasifikace založená na komplexnosti je zřejmá a týká se oblastí vědy a sfér života, kterých se náš výzkum dotýká. Stejně i prostředí realizace výzkumu je velmi jednoduché kritérium, které pak možná autorům tabulky chybí, a tak je velmi rozšířený výzkum “od stolu”, například, když zpracováváte data získána na portálu Českého statistického úřadu a do terénu jet nepotřebujete.

Jedna, doposud opomíjená klasifikace je však velmi důležitá a proto se jí věnujeme trochu podrobněji.

Kvanti vs. Kvali

Málo kdo při studiu na vysoké škole neslyšel o kvantitativním a kvalitativním výzkumu. Někdy se jim říká různé strategie, základní paradigmata, atd. Nebudeme se tedy zabývat metodologickými otázkami a soustředíme se na to, co pro vás může být přínosné. Představíme si tyto dva typy jako přístupy k organizaci výzkumu.

Kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji. V něm zjišťujeme rozsah, množství, frekvenci jevů. Pro tento typ výzkumu je typické stanovování a ověřování hypotéz, populární metodou je zde statistické zpracování dat. Pokud přejdeme do sociálních věd, tak se v kvantitativním výzkumu předpokládá, že chování lidí lze do jisté míry měřit a předpovídat. Odpovídáme na otázky „Co? Kolik? Jak často?”. Takový výzkum se opírá na teorii a deduktivní způsob uvažování. Pro tento typ výzkumu jsou typické experimenty, náhodné výběry, strukturovaný sběr dat, např. ve formě dotazníku nebo pozorování. Při realizaci vycházíme z teorie a očekáváme nalezení v praxi určitého vztahu mezi dvěma proměnnými (tj. stanovíme hypotézu). Dále následuje sběr dat – měření a vyhodnocení, tj. ověření platnosti hypotézy. Výsledek pak verifikujeme vůči teorii. Při splnění určitých předpokladů výsledky můžeme generalizovat a zobecňovat. Pro tento typ výzkumu je velmi důležité zachování validity metody, protože u některých metod měření může docházet k velké redukci informací až na úroveň, kde se ztrácí podstata toho, co zjišťujeme.

Kvalitativní výzkum uvádí zjištění ve slovní podobě. Neexistuje však jednotná definice tohoto typu výzkumu a často se říká, že je to výzkum, který nevyužívá statistických metod nebo jiné kvantifikace. Na začátku kvalitativního výzkumu si stanovíme téma a obecné výzkumné otázky, které pak v průběhu výzkumu doplňujeme a rozvijeme. Často sběr a analýza dat probíhá současně. V oblasti sociálních věd se za pomocí kvalitativního výzkumu snažíme objasnit a vysvětliv jev z pohledu skupin nebo jedinců. Odpovídáme na otázku „Proč?”. Opíráme se o induktivní postupy a výsledky kvalitativního výzkumu mohou být využity pro revizi nebo doplnění existujících či vytvoření nových teorií. Mezi typické metody kvalitativního výzkumu se uvádí pozorování, rozhovory, analýza textů, dokumentů, audio a videozáznamů. Takový typ výzkumu se provádí pomocí delšího a intenzivního (i když bezprostředního v případě analýzy dokumentů) kontaktu s jedinci či skupinami v terénu, chceme získat integrovaný pohled na objekt našeho zájmu. Metody sběru dat jsou málo standardizované a je velká role výzkumníka v tomto procesu. Výsledky se negeneralizují, ale provede se jejich kontextuální porozumění.

V Tabulce 2 také najdete některé rozdíly těchto dvou přístupů.

Jak je zřejmě, každý z těchto přístupů má své výhody a nevýhody. Výzkumníci je dokážou kombinovat a tvořit tzv. smíšený výzkum. Můžeme to definovat jako přístup, ve kterém jsou zamixovány kvantitativní a kvalitativní metody, techniky nebo paradigmata tak, aby bylo dosaženo cíle výzkumu co nejefektivnějším způsobem. Podrobnosti o tom, jaké typy smíšeného výzkumu existují, jaké jsou jeho výhody a nevýhody, stejně, jako další vlastnosti kvantitativního a kvalitativního přístupů najdeme v kapitole z knihy Jana Hendla „Kvalitativní výzkum”.

Proč je důležitě si uvědomit již na začátku, jaký typ výzkumu děláme? No protože každý z těchto přístupu pracuje se svým balíčkem metod a hledá odpověď na své otázky. Měli byste designovat vaš výzkum tak, abyste využili správné metody pro dosažení cíle práce.

Obecné vědecké metody (bez kterých se neobejdete)

Už jsme několikrát zmiňovali různé vědecké metody, ale existuje skupina tzv. obecných vědeckých metod, bez kterých se neobejde žádná závěrečná nebo obecně vědecká práce. Ty se jmenují obecné, protože jejich postupy jsou použitelné bez ohledu na to, jaký problém řešíme nebo v jakém oboru práci píšeme. Velmi podrobný výklad těchto metod spolu s doporučeními pro jejich uplatnění je uveden v kapitole číslo 5 z knihy Františka Ochrany „Metodologie, metody a metodika vědeckého výzkumu”, kterou najdete po přihlášení vašimi údaji ČZU na portálu Bookport.cz. Tady pro vaši představu uvádíme jenom stručný popis obecných vědeckých metod.

Obecné teoretické metody

Analýza je základem našeho poznání vědeckého problému při jeho detailním zkoumání. Je to postup, kdy celek rozkládáme na části (prvky, vztahy mezi prvky, procesy, atd.). Pomocí analýzy je možné proniknout k podstatě jevu a zkoumat jeho prvky izolovaně.

Syntéza je určitým opakem k analýze, ale tato dvojice tvoří dohromady velmi důležitý nástroj vědeckého zkoumání. Syntéza zpravidla navazuje na analýzu a pomáhá tvořit nový vědecký obraz zkoumaného jevu. Spojuje nově objevované souvislosti do jednotného celku.

Dedukce je logická metoda a vychází z teorie nebo z obecně formulovaného problému. V tomto přístupu postupujeme od obecného ke konkrétnímu a od obecných výzkumných otázek přes specifické až k hypotézám. Poslední nám říkají jaké spojení mezi proměnnými očekáváme pokud hypotéza platí a jaká data pro to máme sehnat. Ve výsledcích testování hypotézu buď přijmeme, odmítneme nebo nebudeme moci rozhodnout (pokud nemáme vhodná data). Dedukce totiž nám dovoluje otestovat platnost teorie v praxi.

Indukce je také logickou metodou, která na základě zkoumání jednotlivého provádí zobecnění. Začíná se pozorováním a hledáním nějakých vzorců, pravidelností u reálných objektů. Nalezené pravidelnosti popisujeme, ověřujeme a ty se pak stanou základy nové teorie.

Komparace nebo srovnání je vyhledáváním shod a odlišností u pozorovaných objektů. Jeji uplatnění se může lišit dle oblasti výzkumu, dle kvalitativního a kvantitativního přístupu. Často se komparace využívá např. když uvádíme dosavadní úroveň vývoje znalosti o námi zkoumaném problému. Buďte velmi opatrní, protože jenom „tenisové utkání” ve smyslu “Autor 1 uvádí že …, ale Autor 2 píše, že …” není komparací. Hodně záleží na tom, pro jaké účely komparaci budete využívat, v případě, že srovnáváte konkrétní jednotku s jinými, tak potřebujete stanovit jasně daná kritéria srovnání a komparované znaky.

Specifikace umožňuje odlišení zkoumaného objektu od jiných objektů téžé třídy, přip. jiné třídy. Zjišťujeme reálné vlastnosti a odlišnosti objektu. Pak budeme moci zkoumaný objekt například zařadit do určité klasifikace.

Generalizace, neboli zobecnění, je určitým opakem ke specifikaci a můžeme je provádět například přisouzením určité vlastnosti všem objektům dané třídy. Například při splnění požadovaných předpokladů můžeme generalizovat výsledky výzkumu volebních preferencí na celou populaci v zemi.

Analogie je založená na vztahu podobnosti porovnávaných objektů a odvození závěrů. Například, známe principy vědeckého pohledu na určitý problém a víme, jak byl dříve obdobný problém v jiných podmínkách řešen. Analogie nám na základě podobnosti řešeného problému s jiným obdobným (známým) problémem umožňuje uplatnit obdobný postup.

Abstrakce nám dovoluje odlišit objekt výzkumu od nepodstatných, jedinečných znaků a charakteristik a hledat vlastnosti podstatné a společné pro zkoumané objekty. Často se používá při definování pojmu a při generalizaci.

Modelování se značně liší dle vědních oborů a aplikací. Obecně je jejím smyslem na určitém zjednodušeném analogu reality prozkoumat určitý jev, případně jej simulovat a zkoumat chování. Model je zjednodušeným obrazem reality a může mít různou podobu – existují modely jak ideální, tak i materiální. Využití konkrétních přístupů k modelování je podmíněno zvyky, potřebami a existujícími možnostmi v každém konkrétním oboru.

Základní empirické metody (získávání dat)

Empirické metody se liší od teoretických tím, že jsou založeny na zkušenostních postupech. U těchto metod je velmi důležitý vliv samotného výzkumníka na proces sběru dat a interpretaci výsledků a je potřeba se držet konkrétní metody, příp. vysvětlit v práci odchylky nebo změny v jednotlivých procedurách.

Pozorování je metodou smyslového nazírání informace o zkoumaném objektu. Jedná se o výběrové vnímání, při kterém z objektu vymezujeme jenom tu část, kterou chceme sledovat. Výstupy pozorování jsou obecně buď deskriptivní nebo interpretační.

Měření na bázi empirického zkoumání zjišťuje kvantitativní vlastnosti objektu. Zpravidla jsou to obecné vlastnosti, které pak lze kvantitativně porovnávat. Výstupem je číslo v určitých jednotkách. Pro měření jsou podstatnými vlastnostmi exaktnost (měříme v určitých jednotkách) a porovnatelnost (vlastnosti objektů se nemění). Zpravidla měření zajišťuje dobrou reliabilitu, pokud jsou však splněny všechny náležitosti.

Experiment je cílevědomě navozený pokus a stanovený výzkumný postup, kdy hledáme odpověď na určitý výzkumný problém. V experimentu se snažíme buď potvrdit, nebo vyvrátit stanovenou hypotézu. Existuje více druhu experimentů (včetně tzv. „myšlenkového”) a pro tuto vědeckou metodu je také nesmírně důležité dodržení stanovených postupů, bez kterých výzkum nebude spolehlivým.

Možná se divíte, proč jsou pouze tři empirické metody. Můžeme si je představit jako rámce, ze kterých pak odvozujeme dílčí empirické metody. Například, metoda dotazníkového šetření je něčím jiným jako měřením a A/B testování je experimentem. Naopak rozhovor bychom dali jako samostatnou metodu, která možná není tak obecná z hlediska širší perspektivy vědy.

Metodika v závěrečných pracích

Ve své závěrečné práci byste hned po Úvodu a Cíli měli napsat kapitolu Metodika, tj. máte napsat „recept” na vaši bakalářku nebo diplomku.

V pokynech fakulty najdeme:

V podstatě se nic více z pokynů nedozvíte. Avšak každá katedra pak může mít i své požadavky na kapitolu Metodika a na metody v závěrečných pracích obecně.

V pokynech KIT najdeme následující doporučení:

• Teoretická část práce je založena na studiu a analýze odborných a vědeckých informačních zdrojů.
• Metodika [v zadání] obsahuje stručný postup celého řešení, použité metody a data. Charakterizuje, jak bude dosaženo cílů práce, jak budou získávána data a jak budou vyhodnocena.
• Vybrat a použít vhodné empirické metody pro řešení stanoveného problému.
• Vývoj aplikace s použitím toho a toho přístupu, frameworku, jazyka, vývojového prostředí není metoda!!!
• KIT silně nedoporučuje používání dotazníků, jeho případné užití je nutné konzultovat s vedoucím práce.
• Pro porovnávání je možné použít metody vícekriteriálního hodnocení variant. Vždy je však klíčová volba kritérií a vah. Nejde si to „jen tak“ zvolit.
• Vhodné je provedení experimentu/ů, sběr dat a jejich následné vyhodnocení.
• Na základě syntézy poznatků teoretické části a vyhodnocení výsledků praktické části budou formulovány závěry práce.

Takže je vidět, že doporučené (hlavně empirické metody) mohou být ovlivněny nejen vašimi výzkumnými otázkami a osobními zájmy, ale i pokyny katedry nebo vedoucího. Nebojte se metody, jejich rizika a limity konzultovat s vedoucím nebo zkušeným vyučujícím z PEF, který je odborníkem na tuto oblast.

Za sebe také můžeme říci, že tradičně kapitola Metodika je velmi zanedbaná studenty a píše se bez potřebných úsilí. Opravdu jeden odstavec s výčtem všech metod, na které si vzpomenete v okamžik psaní, není metodika. Představte si, že píšete pravý recept na koláč tak, aby si jej mohl přečíst jiný člověk  a upéct koláč tak, jak má být. Popište, jak jste postupovali při výzkumu, jaké typy literárních pramenů jste využívali, jak a která data získávali, jakým způsobem je vyhodnocovali, na základě jakých metod prováděli evaluaci, proč jste si zvolili konkrétní postupy. Naopak, není potřeba přepisovat celé kapitoly z učebnic metodologie vědy nebo statistiky. Pokud však využíváte vzorce, které nejsou úplně běžné, tak je určitě uveďte do metodiky s odkazem na zdroj. V případě, že si nejste jisti, jak podrobně máte využité postupy uvádět do kapitoly Metodika, poraďte se s vedoucím vaší práce.

Materiály pro samostudium

Jako vždy jsme si pro vás připravili materiály, které vám pomohou s psaním teoretické části:

• Tipy pro odborné psaní od Knihovny ČZU – v části Píšeme bakalářku/diplomku najdete popis vědecké činnosti a metod, které můžete v práci využít.
• Kapitola z knihy Jana Hendla Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace, která popisuje specifika, výhody a nevýhody kvalitativního, kvantitativního a smíšeného výzkumu.
• Kniha Františka Ochrany Metodologie, metody a metodika vědeckého výzkumu, ve které najdete postupy a specifika uplatnění jednotlivých vědeckých metod. Je dostupná po přihlášení údaji ČZU na portálu Bookport.
• Video Vědecké metody (7 min) od Lenky Peškové sz popisem jednotlivých vědeckých metod.
• Video Napíšu diplomku – Lekce č. 6 Metody získávání dat a dotazníková šetření (31 min) od Nadezdy Firsové z Národní technické knihovny, ze kterého se dozvíte, jak plánovat empirický výzkum a jak přemýšlet o tvorbě dotazníku (nebo proč je velmi riskantní dělat dotazník v závěrečné práci).
• Videozáznam z workshopu Veroniky Krásničan o dotazníkových šetřeních a jejich specificích (61 min).
• Video (3 min) od Moravské vysoké školy Olomouc o empirických metodách sběru dat.
• Video (11 min) od Moravské vysoké školy Olomouc o strategii výzkumu a o kvalitativních a kvantitativních přístupech.
• Video (7 min) od Moravské vysoké školy Olomouc o metodách pořizování dat a dotaznících.

Pro dnešek je to všechno. Máte od nás ještě zadání, které vám toto téma pomůže procvičit. Příští týden budeme pokračovat s metodami, půjdeme však více do metod, které se využívají v informačních technologiích.

Zadání

1. U vytvořené osnovy práce napište, jaké metody můžete využít v každé části závěrečné práce (jak teoretické, tak i empirické). U každé metody se zamyslete nad tím, jaká jsou možná rizika (např. neseženu respondenty, nepovede se pokus, atd.) a co potřebujete k realizaci metody (čas, zdroje). Pokud se s námi o tom chcete poradit, vložte odpovědi do složky na Google Drive.
2. Bonusové zadání: Vyberte si jednu empirickou metodu, kterou plánujete použít pro praktickou část ZP a sestavte plán výzkumu s harmonogramem řešení. Pokud se s námi o tom chcete poradit, vložte odpovědi do složky na Google Drive.

Seznam zdrojů

DISMAN, Miroslav, 2011. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměněné vydání. Praha: Karolinum. ISBN 978-802-4619-668.

EGER, Ludvík a Dana EGEROVÁ, 2017. Základy metodologie výzkumu. 2. přepracované a rozšířené vydání. V Plzni: Západočeská univerzita. ISBN 8026107357;9788026107354;.

FINK, Martin, 2020. Výzkumná strategie | EDULAM. In: YouTube [online]. 16.04.2020 [cit. 2022-08-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8SWBU_i6A2w. Kanál uživatele Moravská vysoká škola Olomouc.

FIRSOVA, Nadezda, 2020. Napíšu diplomku – Lekce č. 6 Metody získávání dat a dotazníková šetření. In: YouTube [online]. 10.11.2020 [cit. 2022-08-15]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=H06exta2vpE. Kanál uživatele Moravskoslezská vědecká knihovna.

HENDL, Jan, 2016. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Čtvrté, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál. ISBN 978-802-6209-829.

HENDL, Jan, 2017. Přehled statistických metod: analýza a metaanalýza dat. Páté, rozšířené vydání. Praha: Portál. ISBN 9788026209812;8026209818;.

IVANOVÁ, Kateřina, 2020. Dotazník | EDULAM. In: YouTube [online]. 21.04.2020 [cit. 2022-08-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=k4ewG_ELLyo&list=PLdL0lwY-e2BQpdOcA51R5JBb0wqf1BT6r&index=25. Kanál uživatele Moravská vysoká škola Olomouc.

KIT PEF ČZU V PRAZE, 2022. Pokyny pro zpracovávání závěrečných prací na katedře informačních technologií. Katedra informačních technologií PEF ČZU v Praze [online]. Praha: KIT PEF ČZU, Březen 2022 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z: https://kit.pef.czu.cz/zaverecne-prace

KNIHOVNA ČZU, 2021. Tipy pro odborné psaní. Knihovna ČZU [online]. Praha: ČZU v Praze [cit. 2022-07-18]. Dostupné z: https://lib.czu.cz/cs/r-16798-podpora-studia-a-vedy/r-16800-tipy-pro-odborne-psani

KOZEL, Roman, 2020. Metody sběru dat | EDULAM. In: YouTube [online]. 21.04.2020 [cit. 2022-08-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=MsxZ7AYbTCg&list=PLdL0lwY-e2BQpdOcA51R5JBb0wqf1BT6r&index=124. Kanál uživatele Moravská vysoká škola Olomouc.

KRÁSNIČAN, Veronika, 2021. Workshop: Dotazníkové šetření a jeho specifika. In: YouTube [online]. 15.11.2021 [cit. 2022-07-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=rB_tkw057f0. Kanál uživatele Akademická Etika.

OCHRANA, František, 2019. Metodologie, metody a metodika vědeckého výzkumu [online]. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum [cit. 2022-07-18]. ISBN 978-80-246-4200-0. Dostupné z: https://www.bookport.cz/kniha/metodologie-metody-a-metodika-vedeckeho-vyzkumu-5870/

PEF ČZU V PRAZE, 2018. Závěrečné práce. Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze [online]. Praha: PEF ČZU, 2021 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z: https://www.pef.czu.cz/cs/r-7008-studium/r-7026-informace-pro-studenty/r-12261-zaverecne-prace

PEŠKOVÁ, Lenka, 2020. Vědecké metody. In: YouTube [online]. 18.12.2020 [cit. 2022-08-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=g3c-Ka6Icvg. Kanál uživatele Knihovna ČZU.

PUNCH, Keith, 2015. Úspěšný návrh výzkumu. Vydání druhé. Praha: Portál. ISBN 978-802-6209-805.